Rozhovor s Átou: O tvorbě, která se vejde do kapsy

V Mojí dílně vítáme novou lektorku – Alžbětu (Átu) Holíkovou, výtvarnici, knihařku a tvůrčí osobnost, která v sobě propojuje jemnost, řemeslnou preciznost a hluboký cit pro detail. Její práce vyrůstá z perokresby, akvarelu i skicování, často se prolíná se psaným slovem v autorských denících. 

Áta nás na první schůzce v Mojí dílně zaujala svou přirozeností, přímočarostí a empatií. Je to zkušená lektorka a její autorské kresby nás doslova okouzlily. A proto jsme ji požádali, aby rozšířila náš tým a repertoár kurzů o výtvarné techniky kresby, grafiky, knižní vazby a pokračujícího akvarelu.

Na leden s Átou chystáme sérii čtyř ochutnávkových kurzů. V těch vás provede světem kresby, barvy i knižní vazby tak, aby si každý mohl najít techniku, která mu sedne.

A abyste se s Átou blíže seznámili i vy, naši studenti, připravily jsme spolu rozhovor. V něm se Áty ptám na její tvorbu, inspiraci i to, co jí dává lektorování dospělých. Poznejte Átu blíž.

 

Áto, pamatuješ si moment nebo období, kdy sis poprvé uvědomila, že tvoření je něco, co tě bude provázet celý život?

To je zajímavé, nikdy mě nenapadlo se na to dívat z téhle perspektivy. Tvoření mě provází od útlého dětství a je to přirozená součást mého bytí. Vlastně si spíš zpětně uvědomuju, že ne každý je tvořením tolik prostoupený. A nejde jen o výtvarno, mám na mysli i různá řemesla, výrobu vánočních dárků nebo třeba vaření.

Vyrůstala jsem v tvůrčím a podnětném prostředí. Táta je výtvarník, malíř a grafik, takže s jeho podporou jsem už jako malá dělala suchou jehlu a všemožně tvořila. A s mámou jsem zase už ve školce začala chodit na keramiku. Takže tvoření, umění a výtvarno mě opravdu provází celý život.

 

Tvoříš perokresbou, akvarelem, knihvazbou, experimentuješ s tuší… Co je pro tebe na těchto technikách nejpřitažlivější?

Mně se na tom líbí, že se to všechno vejde do kapsy, je v tom lehkost a svoboda. Akvarelem jsem pořádně začala pracovat na první stáži v zahraničí, ve Slovinsku, kdy jsem zvažovala, co si s sebou zabalit, abych mohla tvořit a zároveň se to vešlo na malý pokoj na kolejích. Zvolila jsem akvarel a ukázalo se, že to byla skvělá volba. 

Stačí papír, štětec a malá paleta. Stejně tak u perokresby nebo tuše. Žádná plátna, stojany, ředidla… jen skicák nebo papíry. Na akvarelu mě fascinuje jeho průhlednost a lehkost. Na perokresbě zase ta nekompromisnost - uděláš čárku a ta tam prostě už je, nejde smazat. Ale v tom je pro mě to kouzlo, umět si poradit, plánovat dopředu a zároveň si hrát s tím, co se děje na papíře.

No a knižní vazba to celé krásně doplnila. Začalo to jednoduchou vazbou deníku na dovolenou v horách, kde jsem chtěla i kreslit. A od té doby jsem si skicák nekoupila. Celý můj výtvarný svět si tak můžu vzít kamkoli s sebou a postupně vznikají osobité deníky, ke kterým se ráda vracím. A ráda podle svých skic vysvětluju na kurzech, co a jak namalovat.

 

Tvé deníky propojují slova, kresby i malbu. Jak tahle forma vznikla a co ti dává?

Byla to taková postupná evoluce, kdy jsem od plánovacího diáře přecházela na volný formát deníku. I diáře jsem si linkovala sama do mnou vyrobených sešitů, ale posledních několik let mají moje deníky ucelenou podobu - stejnou vazbu a podobný formát. Jsou to takoví moji průvodci. Přehledně sledují, jak se moje tvorba proměňuje a vyvíjí. Také tam zapisuji více i méně významné události a můžu se k nim zpětně vrátit. A jak už jsem zmínila, tak deníky používám při výuce, jako inspiraci a ukázky.

Nejraději kreslím venku, to se pak deník nebo skicák v batohu velmi hodí. Inspirace přijde nečekaně a já mám všechno s sebou. Na místě si udělám i fotku. A když mám pak chuť malovat doma na větší formáty, stačí nalistovat téma, najít fotku a jako bych tam znovu byla.

 

Zažila jsi rok na Akademii výtvarných umění v Lodži. Jak tenhle pobyt ovlivnil tvoje uvažování o tvorbě i o výuce?

Na Akademii jsem měla jedinečnou možnost ponořit se do tvorby a nemyslet na nic jiného. Na moji alma mater - pedagogické fakultě, se tam přece jen “pletly” i další předměty. V Polsku jsem byla na stáži, a proto jsem měla volnější podmínky a větší svobodu v tvorbě než tamní studenti. Díky možnosti tvořit ze sebe, sledovat, kudy teče řeka mojí inspirace a nechat se jí unášet, vznikla díla, které dosud hrdě prezentuji. Věnovala jsem se tam převážně grafice - litografii a leptu. Na tyto techniky je potřeba dobře vybavený ateliér a zvládnuté řemeslo. Obojího se mi dostalo, včetně podpory učitelů a asistentů.

Princip svobody a volnosti, spolu s precizním zvládnutím řemesla, si s sebou nesou i jako lektorka. Ze zkušenosti vím, že nejlepší díla vzniknou, když mají kurzisti volný prostor a kolem sebe spoustu inspirace, od které se mohou odrazit. Zároveň přináším náměty, na kterých si můžeme ukázat další možnosti dané techniky, prohloubit výtvarné uvažování nebo vyzkoušet něco nového. 

 

Jako lektorka jsi jemná, ale pevná, jak sama uvádíš. Jak tuhle rovnováhu hledáš? Co je pro tebe při vedení kurzu nejdůležitější?

Často se na začátku kurzu ptám, s jakým očekáváním kdo přichází. Jasně, všichni jdou malovat. Ale ten se chce naučit novou techniku, ta bude zdokonalovat, co už umí. A jiná kurzistka si chce odnést hezký obrázek. A někdo jiný zase přišel relaxovat a  vypnout hlavu.Ta očekávání mohou být překvapivě různá. Stejně tak různá je i moje práce na individuální rovině s každým na kurzu. A když se na konci lekce všichni spokojeně usmívají, že se jim očekávání naplnilo… pak vím, že jsem odvedla dobrý kurz.

Také je pro mě důležité otevírat nové obzory a posouvat hranice. Třeba nabídnout jiné řešení, novou techniku, jinou kompozici. Vždy individuálně a tak, aby hlavním hybatelem byl ten daný kurzista. Proto tu jsem, abych vás doprovázela na cestě výtvarnem.

 

Kurzy vedeš od roku 2017. Jaký pocit v tobě zanechává setkávat se s lidmi, kteří se odhodlají tvořit poprvé… a jaký s těmi, kteří už jdou hlouběji?

Když přijde úplný nováček, ptám se na očekávání, na zkušenosti s jinými řemesly. A začínám pomalu, abychom společně chytili to, co je skutečně jeho. Vidím, co se děje na papíře a na tom začínáme stavět. Chce to nějaký čas, abychom se vzájemně naladili. A jakmile chytneme společnou vlnu, začne ta pravá jízda.

A když někdo chodí dlouhodobě, můžeme budovat vztah, známe se, na obou stranách se odkrývají i osobní věci, které do tvorby vždy pronikají, mnohdy nevědomě. S tím vším pak můžeme pracovat. A zdokonalovat nejen techniku, ale i přemýšlení nad tvorbou jako takovou, nad tou osobní rovinou.

 

Co bys chtěla, aby si lidé odnesli z tvé první lekce?

Dobrý pocit a chuť tvořit. A taky pocit, že mohou, že to umějí a nebo že se to mohou naučit. 

Občas kurzisté sdílí, že od základky netvořili, protože jim paní učitelka vynadala, že něco namalovali špatně. A přitom celý život chtějí, ale jedna taková poznámka a dveře svobodné tvorby se zavřou. Když se nám potom tohle povede odbourat, mám z toho velkou radost. 

 

Vím, že jsi z Prahy. Co Tě přivedlo do Zlína?

Je to takový postupný posun směrem na východ, který se už brzy zastaví! Na studia jsem se přihlásila do Brna, seznámila jsem se tam se svým mužem. Chtěli jsme pryč z města a shodou náhod jsme přišli do nájmu na Rusavě. A protože je muž ze Vsetína, budeme se postupně přesouvat ještě o kus na východ, do malebné krajiny Beskyd, kde je tolik inspirace na každém kroku, že mám do konce života vystaráno.

Takže učit kurzy ve Zlíně byla jasná možnost, jak si svoje milované řemeslo přiblížit k domovu. 

A na Moji dílnu jsem také narazila náhodou, ale hned jsem věděla, že je to dobré. Náhody přece neexistují :)

 

Co si sama ráda kreslíš nebo maluješ v těchto dnech?

Už docela dlouho mě drží dvě témata. Jednak jsou to chaty, chatičky a stodoly. A když jsou celé nakřivo a rozpadlé, tím líp! A pak stromy, jejich krásné a různorodé tvary, struktura kůry, rozmanitost větví. Nejraději kreslím přímo v plenéru, tam se nejvíc napojím na sebe i na místo, kde právě jsem. Pracuju s plnícím perem, ve kterém mám tmavě modrý voděodolný inkoust. Takže pak do perokresby mohu snadno vstoupit akvarelem.

 

Kdybys mohla předat jednomu budoucímu tvůrci jedinou radu, jaká by to byla?

Tvoř, kresli a maluj a bude to čím dál lepší!

 

Děkuji za rozhovor a těšíme se na nové kurzy s Tebou! :-)